darkness embraced

Moje nepublikovaná (nepublikovatelná?) sbírka nejujetějších návrhů od internetových borců, které mi přistály v mailu, obdržela další masakerní kousek. Prosím, můžete mi někdo replikovat ten čip, který vyhodnocuje, že jsem bezcitná a cynická, a pisatelé těchto dopisů v pořádku, nějak mi ho ve fabrice zapomněli nainstalovat. (Celý příspěvek…)

S postupujícím listopadem na mě tíživěji doléhá vědomí, že všechny okolní ulice jsou pojmenovány po popravených lidech. Ze které války a z které frakce? Čert to vem. Radši se podělím o nějaké dušičkové hlody. Tohle období bylo obzvlášť plodné na metafyzické úvahy a gnózi ohledně onoho světa.

Rodinný známý na pohřební hostině: „Tak už to prasklo, co?“ – Matka: „Co prasklo?“ – „No že už to babička teď ví, že jste prodali barák.“ (Celý příspěvek…)

Tedy, z imaginárního. Probíhá to takhle: vždycky mi nějaký známý či přítel v dobré víře nadnese nějaký nápad, jak by se dal můj problém (tj. můj život) vylepšit. A já vždycky vymyslím několik naléhavých argumentů, proč to nejde.

Tímto přístupem již léta přivádím k šílenství svoji matku, která, jak otec ironicky poznamenal „přečte za rok jednu knihu.“ O pozitivním myšlení.

Nechcete mě někdo jako poradce pro prevenci rizika &  ztráty? Tenhle džob prý mají jen u kasin v Las Vegas, ale já bych se určitě uplatnila. Pokud trpíte nadměrným optimismem, nerozumnými investicemi a neschopností nahlédnout rizika, předneste svlj plán mě. Já už ho rozložím na atom.

Motto naší poradenské kanceláře Marnost & Zmar:

„You break it, we fix it. Or break you.“ *

(*Ubercart,org)