Archive for the ‘Veršem a obrazem’ CategoryA tak jdu s nimiÚterý, Únor 16th, 2010My Dying Bride, A Line Of Deathless Kings (2006) Přišel ke mně Had přímo před mé zraky Vzhlédl jsem k Bohu nad sebou on shlédl na mé lži (Celý příspěvek…) Noc dušíStředa, Leden 20th, 2010Setkali jsme se A bylo to dávno Přede všemi věky V době kdy povstal svět Smyslným smíchem nesmyslným Čaruje večer nad dědinou Smyslným smíchem nesmyslným Smějí se děvčata A žádná nedá jména Tvému žalu Jen krev odlévá jich podobu Až do hrobu Až do hrobu (Halas) Stojíme na střeše Univerza nazí Zahaleni do roucha v barvách dvou prasil V černé a v bílé Říkají „Nic není černé nebo bílé“ Možná proto je ten šat ušitý z obou? Not today, not tomorrow / but one day our sorrow / shall go away… Temná noci, jasná noci! Voláme tě – stejně bezbřehou a krásnou Jako tě volal ze svých hlubin Mácha V tobě zaniká veškerá bolest a vzdálenost V tobě čas je bezvěký Když proto nesnášíš příchod světla Vstávej před úsvitem Anima SolaSobota, Leden 16th, 2010„Ty?!? Ty že jsi někdy napsala vášnivou milostnou báseň?!“ – můj otec Napsala a napíšu jich ještě spoustu. Stay tuned.
HvězdaNeděle, Leden 10th, 2010
Jsme nazí na střeše světa, odkud je vidět až na kraj vesmíru. Pramatka Nyx je tak rozlehlá a hluboká, že se v ní skryje a zanikne veškerá bolest. Jsou noci, kdy naše hvězda osudu září jasněji, než jindy. Když jsem v první hodině nového roku vyšla ven, nebyla tma, ale mlhavé prašné světlo. Prázdné mrazivé ulice plné výbuchů petard. Bylo to trochu jako ve válce. V té noci jsem hledala znamení, ale nenašla jsem vůbec nic. Byla dokonale prázdná. Pomyslela jsem si, že to tak má být. Nový svět povstává z nicoty, která je možné tím nejcennějším, co máme, protože umožňuje semínkům osudu vyklíčit na nové půdě. Můj první šťastný nový rok. Rok nula. 0 = 21. Vstávám před úsvitem, abych se dostala dříve než ostatní tam a zpátky. Stihnu to? Klíčem je neztotožňovat se mylně s těmi složkami Já, které se tváří jako hybatelé, protože ve skutečnosti vůbec nic nezmůžou. Enigma svobodné vůle. Tohle je čas setby (zasévání semínek), sklizní je věčnost. RozhovorČtvrtek, Leden 7th, 2010Věnováno… Bylo to první nebo druhé léto. Projížděli jsme autem krajinou, naše oblíbená činnost. Pozdní babí léto. Serpentiny na vrchovině, silnice elegantně zaříznutá do kopců. Dole pod námi a nahoře nad námi útesy porostlé břízami. Zpomalil jsi a řekl, že mi něco pustíš. Způsob, jakým jsi to řekl, byl významný. Bylo toho mezi námi hodně a málo slov, která by to postihla. (Celý příspěvek…) Hymnus na AfrodituČtvrtek, Leden 7th, 2010Raven Kaldera, Dark Moon Rising: Pagan BDSM & The Ordeal Path, Asphodel Press / Lulu.com. Překlad darknesss.embraced, 2009. Věnováno Fronémě a všem ze sametového sklepení. „Afrodita je krutá domina.“ Paní z Kypru Strach a hnusNeděle, Prosinec 27th, 2009Proud vědomí. Je mi mizerně po citové stránce. Hrůza a děs. Nechci se dívat do té propasti, která mezi námi vyrostla. Říkají „Muž hledí do propasti a občas propast pohlédne na něj. Pak teprve ukáže síla jeho charakteru, aby do ní neskočil.“ Nechci slyšet už ani slovo, jediné kruté slůvko jež mě má roztrhat na kusy (není to tak snadné jako rozepnout zip). Díra do Pekla se skrývá pod nevinně vyhlížejícím porostem bříz. Ta špatná věc na minulosti je, že je naší součástí, je zapsaná do naší krve, nesmazatelná zálohovací páska Univerza, kterou předáváme stále dál. Už jenom tím, že jsme ji s někým prožili, budeme jej nebo ji (mylně?) považovat za svoji součást. A při pohledu na něj / ni pociťovat strach a hnus takové kvality, jakou může mít jenom něco pod kůží. Některé kousky minulosti lze opravdu přirovnat ke svrabu, který nás nutká stále drbat, až na krev? Rozdírat staré rány? Nové rány vznikají toliko díky existenci minulosti jako součásti naší paměti a osobnosti. Když někde spatříš scenerii, která se podobá něčemu v minulosti, není nevinná, není bříza jako bříza, pod některými se skrývá masový hrob. Chybí mi ten správný výsměch, vzít tuhle prózu a vytetovat ji na toaleťák věčnosti a vyvěsit jako praporky ve větru, hezky a ostudně se třepotat, na to nemám kuráž. Takže si ji nechávám a postrádám dramatickou tečku, která by tomu dodala trochu šťávu, téhle křeči. Jako Comte d´Launtreamont a jeho Zpěvy Maldororovy, čtou se prý jako nevkusný vtip, no ano, když napsat svůj skvělý kus o tom kterak se spářil se žraločicí… Byla stejná jako já…! Našel jsem svou první lásku…! Když uvážíme subjektivní realističnost i toho nejvíc surreálného, musíme seznat, že život je nevkusný protahovaný vtip. Už dost nebo převrátím hlavu vzhůru ke světlu a celá se převážím dozadu. Jako chromá loď plující rákosím do nekonečné záře… Na cestěČtvrtek, Prosinec 17th, 2009
V temnotách ustanovím Světlo Povstanu v barvách západu a východu Ukončím válku a jinde ukončím mír Jsem „Žena, jíž bylo učiněno za dost“ Zdobená peřím Maat v karnevalovém oděvu II. rodiny „Žena Nového Aeonu je opásána mečem“ Připravená napravovat chyby v Plánu Cesta na kterou se vydávám Nemá jak se domnívají Číslo 42 Nýbrž Tři dnyNeděle, Listopad 22nd, 2009Prosím čtenáře, které nezajímá moje milostná lyrika, aby přetočili Chronoměrem do doby v neurčité budoucnosti, až přestanu tyhle věci psát. Pamatuješ na ten den, kdy jsi mi řekl „Cokoliv se může stát mezi mužem a ženou“ Stáli jsme na schodech v metru Cestou dolů Cesta do podsvětí je vždycky velká jízda (Celý příspěvek…) Nový denPátek, Listopad 6th, 2009Sepsáno krátce po procitnutí. Nový den se právě zrodil ze smogu a studené mlhy v šedých blocích předměstí. (Celý příspěvek…) BezejmennáSobota, Říjen 24th, 2009At the Gates of HellPátek, Říjen 23rd, 2009Nevím, proč je to tak, ale občas píšu v angličtině. Asi plné chyb a jazykově plain. Jinak to ale nešlo vyjádřit. Sepsáno 23/10, přepis z deníku. When I met you (as I usually do) I descended to the Outer Dark space Of your soul, eager to discover The treasuries that lie there. Rather quickly I reached a gate. What did it guard, I was not sure. A terryfying figure with wings of gray Stood there, silent As Gatekeeper he was known to me. „This is as far as you get“ The Gatekeeper said to me. Puzzled, I waited there for months. A mortal woman at the Gates of Hell I knew I could not enter Without utter destruction of my Self Yet the proximity itself drew life from me, day by day. A stranger passed. A lightning stroke. I found myself awake Suddenly realizing I am but a mortal At the Gates of hell. Mortal pain and mortal lust Mortal heart (though which I lost) On my journey to The Gates of Hell I stood awake and read a sign Which said „Dg F60.1″ It had been there all for all the time Fixed to the Gates of Hell. Did I refuse to read Or was I blind? T´was a complete suicide Three years spent at the Gates of Hell. Now I will return to my kin And you will rejoin yours I love you as a brother And for that I shall feel no remorse. Nesnesitelná bolest láskyStředa, Říjen 21st, 2009(My dying Bride, A Line of Deathless Kings, 2006) Popřením vlastního stínu To že nemusí zemřít Co když nesnesitelná bolest lásky nikdy neodejde? Co když nás nesnesitelná bolest lásky nikdy neopustí? Se srdce ze sněhu |
|
