darkness embraced

Je na čase nažhavit pero (klávesnici) a trochu se obout do této pokrytecké společnosti, která se v těchto dnech oddává dalšímu ze svých oblíbených rituálů.

Někdo se mě dneska ptal, asi ségra, jaktože já nebudu posílat žádné dárky přátelům, když jsem očumovala její balíky rozesílané do všech koutů republiky a snad i do ciziny. (Celý příspěvek…)

Tohle bude znít jako trapný revival darkness.embraced. Letos opět, v míře ještě větší než vloni, mi unikají vánoce. Svůj podíl má na tom perspektiva z druhé strany prodejního pultu, aneb „kdypak ten sklad rozprodám“ a „jak dlouho může trvat, než vylámu ze zákazníků všechny dluhy“. Svět podnikatele, obchodníka, je naždy změněn oproti světu běžného konzumenta.

Je 22. prosince 2009, což je nic neříkající datum, 9 dní do konce roku, což mi z nějakého důvodu přijde daleko významnější. Čas se mi přestrukturoval do jiných úseků, soboty, neděle, svátky, státní i ty pohanské už nemají význam. Čas dělím přibližně na „ještě bych spala“,“už se to dá, vylezu“ a „jestli mají ještě v krámech otevřeno.“ V hlavě podivně vypláchnuto, na plátno každou chvíli někdo promítá svoje upoutávky.

Vím, že v jednom ohledu pokulhávám za N. a mnohými dalšími, ze snů si toho opravdu moc nepamatuju, protože jsem nesoustředěná, na druhou stranu taroty mi samy vypadávají z balíčku…

Jeden z vás mi řekl, že by rád podědil můj magický deník a početl si v něm, bohužel neexistuje, a z podstaty nikdy nemůže, zkoušet zachytit do bezčasého média příběh, jak se odehrává v čase, není možné. Jednou ho zachytím jako nějaký celek. Jsem ráda, že mě nepohltila ta vražedná ospalost a démonická deprese kolem sunovratu, přesto cítím potřebu nechat věci volně plout a nesnažit se příliš vystrkovat hlavu než bude magicky uzavřen jeden cyklus vypuštěním ohňostrojů.

Všechno je tak nějak v pořádku, do hlavy se netlačí milion věcí, které je třeba udělat… je mi dobře.